Le tableau dans le récit : le motif de la peinture dans la littérature tchèque fin de siècle

Résumé Cs En

Obraz v narativní próze : Malířské motivy v české literature konce století Výtvarné dílo hraje důležitou úlohu jako motiv románové fikce a předložená studie se zabývá jeho místem v díle dvou českých spisovatelů, Julia Zeyera Dobrodružství Madrány, « Z papíru na kornouty », Dům и tonoucí hvězdy, Tereza Manfredi, « Legenda o jarním dešti », « Blaho v zahradě kvetoucích broskví ») a Jiřího Karáska ze Lvovic (Scarabeus, Ganymedes, Román Manfreda Macmillena, « Zlověstná madona », « Františkánská legenda », Zastřený obraz). Oba spisovatelé se ve svých textech zabývali různou, mnohdy rozporuplnou formou výtvarnými realizacemi postav a krajin. Motiv obrazu se zde často prolíná s motivem pozorovatele, což kromě jiných metamorfóz vede к postupné identifikaci literární postavy s malířským portrétem (u Zeyerových postav to vede až к psychickému rozkladu). Tradiční motiv magické moci obrazu, který se zde přímo nabízí, se vyvíjí od fantastického « exteriéru » к psychologickému tázání o člověku. To se mnohdy odehrává prostřednictvím meditace umělce nad modelem, nebo nad nedotknutelnou, záhadnou, ba i skrytou částí samotného uměleckého díla — s tím se setkáváme zvláště u Karáska, kde se ruka umělce zdá být ovládána jakousi vnější silou, rukou ďáblovou, nebo silou vlastního hříchu.

The Picture Within the Narrative : Painting as a Motif in Fin de Siècle Czech Literature Paintings play a major part as motifs in novels, and this study focuses on their place in the works of two Czech writers, Julius Zeyer Dobrodružství Madrány [The Adventures of Modrána], Z papíru na kornouty [Of the Paper of which we Made Cones], Dům u tonoucí hvězdy [The House of the Sinking Star], Teréza Manfredi, Legenda o jarním dešti [Legend of a Spring Rain], Blaho v zahradě kvetoucích broskví [Bliss in the Garden of Flowering Peach-Trees]) and Jiří Karásek ze Lvovic (Scarabeus, Ganymedes, Román Manfred Macmillena [The Novel of Manfred Macmillen], Zlověstná madona [The Evil Madonna], Františkánská legenda [A Franciscan Legend], Zastřený obraz [The Veiled Painting]). Both writers show in their texts, using various and sometimes divergent forms, an interest in real or partly imaginary portraits, and also in landscapes, the motif of the painting being sometimes combined with that of the spectator observing it. This creates, among other metamorphoses, the identification of the literary character (and, in Zeyer's case above all, his psychological disarray) with the pictorial portrait. Above all else, it is the traditional motif of the magical power of the portrait which prevails, shifting from an 'external' fantasy form to a psychological examination of mankind. The latter is sometimes conveyed through the artist's meditations on his model, or through the intangible, mysterious, or even occult dimension of the work of art itself: in Karásek's works, in particular, the artist's hand itself seems to be dominated by an external force — the devil's hand or the force of the artist's own sin.