2011
Copyright PERSEE 2003-2023. Works reproduced on the PERSEE website are protected by the general rules of the Code of Intellectual Property. For strictly private, scientific or teaching purposes excluding all commercial use, reproduction and communication to the public of this document is permitted on condition that its origin and copyright are clearly mentionned.
Véronique Boutin, « Persistance de l’Absurde dans la dramaturgie tchèque post-1989 [The Persistent Use of the Absurd in Post-1989 Czech Dramatic Art] », Revue des Études Slaves, ID : 10.3406/slave.2011.8113
O přetrvávání absurdity v české dramatické tvorbě po roce 1989 Hledání jsoucna světa a jeho nejistých obrysů prochází přes riziko, že dojde ke konfrontaci se zásadními pocity úzkosti. Antonín Přidal a Petr Zelenka, současní čeští dramatikové, autoři děl Noc potom (1999) a Příběhy obyčejného šílenství (2001), nabízejí dva tituly, které v návaznosti na českou literární tradici stále pracují s pojmem absurdity. Přidalův uzavřený prostor ukazuje nelogický, snový svět, v němž hlavní protagonistka Blanča, obviněná z udavačství za komunistického režimu, hledá nový smysl svého života a sní o tom, že najde svědka, který by ji očistil. Zelenkův Petr je zase neschopný čelit kruté realitě světa a postupně se propadá do groteskní šílenosti, která ho dovede k sebevraždě, jejíž předzvěst se ve snu zdá jeho matce. Obě díla, zachycující společnost v období po roce 1989, aniž by byla politickými pamflety, ukazují osoby neschopné zapomenout na vlastní minulost a přizpůsobit se současnému světu.