2019
Ce document est lié à :
info:eu-repo/semantics/altIdentifier/doi/10.1484/J.CONVI.4.2019023
Martin F. Lešák, « Sacred Architecture and the Voice of Bells in the Medieval Landscape. With the Case Study of Mont-Saint-Michel », HAL-SHS : histoire de l'art, ID : 10.1484/J.CONVI.4.2019023
Koncept "ikonické přítomnosti" je spojen s myšlenkou, že blízké setkání se zobrazením světce či Krista může zpřítomnit posvátné. Autor článku pomocí nepřímých důkazů naznačuje, že i setkání se sakrální architekturou ze značné vzdálenosti mohla vést ve středověku k podobnému zpřítomnění. Nezaměřuje se tudíž na kontakt středověkého člověka s obrazem či sochou, ale se siluetou kostela na horizontu a se zvukem zvonu, který se z něho šířil. První část studie zkoumá středověkou krajinu (landscape), jež je chápána jako multisenzorická zkušenost, ve které hrály zásadní roli mýty, víra, emoce, paměť, myšlenky i pohyb. Ze sakrální architektury se, v rámci středověké imaginace, šířila do okolí ochranná moc zpřítomňující rajskou zahradu a andělské postavy. Ty na sebe mohly vzít i konkrétnější podobu, jak se snaží ukázat druhá část textu. V ní se autor zabývá zkušeností středověkého člověka směřujícího k Hoře sv. Michaela. Přílivový ostrov mohl být vnímán jako rajská posvátná hora, jako poslední stráž ochraňující věřící od široké pustiny moře a jako přístav samotného archanděla. Autor se domnívá, že středověký člověk mohl pociťovat Michaelovu přítomnost již ze vzdálenosti několika kilometrů. Jeho moc se pouze zesílila, když cestovatel vstoupil na horu samotnou, a to nejen díky relikviím ukrytým v nyní blízkém klášterním kostele, ale také díky zplna se otevírajícímu mořskému obzoru. Středověká mysl čelící hluboké mořské pustině, neznámému i svým vlastním omezením, tak přilnula ke sv. Michaelovi.